SdKfz 251
První stroje byly dokončeny v roce 1937 a předány armádě k testování. Armáda přidělila vozidlu nejprve název "mitteler gepanzerter Manschaftstransportwagen" ale později dostal stroj označení SdKfz 251 (Sonderkraftfahrzeug = vozidlo pro zvláštní účel) jež se v budoucnu používalo. První sériové vozy vozy předány Wehrmachtu v roce 1939 a v následujících letech se jejich výroba rozjela na plné obrátky.
Podvozek stroje se skládal z přední řiditelné nápravy, kterou tvořila standardní, do pneumatik obutá, kola. Zadní část byla potom pásová. Ta byla tvořena na každé straně sedmi plechovými pojezdovými koly s kulatými odlehčovacími otvory. Poslední kolo bylo zvednuté mírně nad úroveň ostatních a sloužilo jako kolo napínací. Vpředu bylo potom hnací kolo, které se od všech ostatních lišilo svojí konstrukcí.
Každé kolo se skládalo ze dvou polovin, které byly na ose umístěny různě daleko od sebe. Lichá kola měla své díly blízko u sebe zatímco druhé, čtvrté a šesté kolo bylo rozděleno. Lichá kola potom zapadala do prostoru mezi oběma polovinami sudých kol. Sudá kola tak při bočním pohledu částečně zakrývala lichá. Šířka pásu činila 280 mm. Pancéřovou nástavbu na podvozku tvořily svařované ocelové plechy o síle 14,5 mm na čele a 8 mm na bocích a zádi.
V přední části vozidla byl situován plně uzavřený motorový prostor. Pohonnou jednotkou byl benzínový Maybach HL 42 TUKRM o výkonu 100 koní, který dokázal udělit stroji na silnici maximální rychlost 52 km/h. Objem palivových nádrží byl 160 litrů a benzín v nich stačil na dojetí 300 km po silnici nebo 160 km v terénu.
SdKfz 251 Ausf. A všimnětě si, že vozidlo má ještě úchyt pro přední i zadní kulomet řešen pohyblivým madlem